Jednoho dne začalo v hlavním městě jednoho totalitního státu docházet k záhadným vraždám dětí… Nebo jinak: Když bylo Katurianovi čtrnáct, začal pátrat po původu děsuplných zvuků, které se linuly zpoza dveří jeho dětského pokoje…
Nebo ještě jinak: Jednou přišly bratrovi jednoho neznámého spisovatele jeho hororové povídky přitažené za vlasy a zatoužil zjistit, jak moc jsou ve skutečnosti přitažené za vlasy…
Nebo ještě jinak: Sotva se Katurian Katurian vrátil ze své pracovní směny, byl zatčen policisty a odvezen se zavázanýma očima ke křížovému výslechu, pravděpodobně kvůli politicky podvratnému charakteru jeho povídek…
Nebo ještě úplně jinak: Jednoho dne přišel za sedmiletým Michalem Katurianem záhadný muž, jehož tělo vypadalo jako obrovský polštář a učinil mu zvláštní nabídku…
Úryvky z kritik
Premiér je hodně a místa (nejen) v Divadelních novinách málo; doplácejí na to hlavně divadla méně zavedená a mimopražská. A tak se bohužel stává, že se téměř nulové mediální pozornosti dostane i takovým inscenacím, které by si ji rozhodně zasloužily. Pan Polštář brněnského Buranteatru mezi ně patří bez nejmenších pochyb. Na zdánlivě „samonosných“ hrách Martina McDonagha si více či méně vylámala zuby už pěkná řádka renomovaných divadelníků. Vlastně to vypadalo, že jediný spolehlivě funkční klíč ke skutečnému oživení jeho rafinovaně ironických dialogů a krkolomných dějových paradoxů je ve výhradním vlastnictví Ondřeje Sokola a Činoherního klubu. Buranteatr (a režisér Jiří Hájek) nicméně dokázal domnělý monopol narušit – a to prostředky velmi jednoduchými, zdánlivě samozřejmými. (…) Krátce a stručně: Pan Polštář je nejen velmi povedená inscenace, ale zároveň může být důkazem, že si Buranteatr vypracoval úsporný, nenápadný, ale velmi účinný inscenační styl. Příští premiéru si už v Divadelních novinách ujít nenecháme.
Vladimír Mikulka, Divadelní noviny
Informace byly převzaty z: www.buranteatr.cz
