K článku „ Knížák vybíral Čechy na benátské bienále, naštval komisi i umělce“ uveřejněnému na i.DNES.cz dne 18. listopadu 2010

Komise, která vybírala umělecký projekt pro 54. ročník benátského bienále, je rozhořčena. Ředitel Národní galerie Milan Knížák smetl její rozhodnutí ze stolu a sám vybral vítězný projekt. Vítězové Vasil Artamonov, Alexej Klyuykov a Pavel Strelec s Knížákovým postupem nesouhlasí a zvažují nominaci nepřijmout.

Je otázkou, co tímto počinem Knížák sledoval. Pokud měl v úmyslu rozvířit stojaté vody naší kulturní scény, pak se mu dílo zdařilo. Znevážením práce dobrovolníků z řad uměleckých kritiků a teoretiků rozpoutal vášnivou debatu o oprávněnosti a šíři pravomocí jednotlivce, byť jde o ředitele Národní galerie.

Více na: https://kultura.idnes.cz/knizak-vybiral-cechy-pro-benatske-bienale-nastval-komisi-i-umelce-pyw-/vytvarneum.asp?c=A101118_184110_vytvarneum_jaz

Autor: Irena Nesvadbová

Přijetí recenze díla jeho autory

- reakce na diskuzi k recenzi na představení Biomandragora 2.0 na stránkách https://www.napric.cz/cs/divadlo/biomandragora

Jako člen volného uměleckého sdružení jsem napsala kritiku na divadelní hru z naší dílny. A dočkala jsem se - pouze kritiky. Prý kálím do vlastního hnízda. Od kdy je nežádoucí mluvit o chybách kolegů? Proč dnešní umělci přijímají jen pozitivní recenze? Asi jim postmoderní myšlení plné ajpodů, fejsbuků a kompjůtrů zatemnilo mozek a stali se z nich neomylní kyborgové.

Autor: Michaela Kašpárková

Jedna facka za druhou...

Další dokument od Víta Klusáka s názvem Vše pro dobro světa a Nošovic bude asi pořádnou fackou (nejen) pro investory, kteří se rozhodli postavit uprostřed pole fabriku na auta. Těmi předešlými byly slavný Český sen nebo Český mír.

Obávám se však, že i když jsou to facky výchovného charakteru, neposlušných „dětí“ neustále přibývá. To aby si pan Klusák vzal na pomoc pořádnou vařečku.

Autor: Olga Suchomelová

Mrhání potencí

Přes obavy o zpátečnictví tuzemské divadelní scény, na tom možná nejsme hůř než jinde. Alespoň v multimediální oblasti. Anglické Theatre Sandbox na jaře vyhlásilo grant za 60 000 liber pro divadelní představení, která dokáží zapojit pervaszivní prvky (komunikace s diváky přes internet, mobily atd.) a tak učinit hru skutečně interaktivní. Využít technická „udělátka“ z repertoáru multimediálního divadla dokáže dnes kdekdo, ale sáhnout po jeho interaktivní podstatě a pokročit tak na další úroveň divadelnictví je pořád problém. Ve světě i u nás doma.

Autor: Jana Fantová

https://www.ished.net/projects/theatre-sandbox/