Když potraty tančí

Autor článku: Jana Fantová

Druhá adaptace komiksu Pixy od postpunkového autora Maxe Anderssona v nastudování divadelního souboru DISK je obrazovou přehlídkou se zpěvy a tanci.

V rámci festivalu KomiksFEST! mohli diváci shlédnout představení posledního ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Režisér Radek Beran se rozhodl pro adaptaci kultovního komiksu Pixy pro divadelní prkna. Hlavní hrdina Pixy je nechtěný a tudíž potracený syn, který se v záhrobí nudí a tak zavolá své mamince Angině Pectoris, aby mu vyprávěla pohádku. Začne Anginu svými telefonáty terorizovat a ta poprosí Alku, Pixyho otce, aby se za ním do záhrobí vydal a zabil ho. Pixyho stvořil Max Andersson v roce 1993 a od té doby byl přeložen do osmi jazyků včetně češtiny. U nás vyšel v roce 2001 v nakladatelství Mot.

Divadelní adaptace dovedně spojuje činohru a loutkoherectví. Převedení bizarního světa plného drog přenášejících do budoucnosti, peněžních velkochovů, pokroucené reality a ještě pokroucenějšího záhrobí jde plně v duchu alternativního herectví. Zajímavá je především technická stránka představení, které v sobě spojuje tradiční divadlo, nová média a přímé zapojení komiksu. Sami herci se například pohybují v jednotlivých komiksových panelech, a tak přímo odkazují na svou předlohu.

Přes působivou výpravu a technické zvládnutí všech krkolomných nápadů samo představení vyznívá spíše jako třídní besídka pro rodiče a přátele. V tomto ročníku nenajdeme výjimečný talent a všechny role byly zahrány stejně průměrně. Pro diváka, který má rád divoká alternativní představení je moc usedlé a pro komiksového fanouška je tato adaptace příliš odlehčená. Pokud ale chcete opatrně vstoupit do vod divadelních představení, která používají nová média, pak je Pixy vhodný kandidát.