Kabaret Caligula jako divadlo postmoderní doby

Autor článku: Jana Fantová

Amatérský divadelní soubor Kabaret Caligula vybočuje z domácí divadelní scény již od roku 1996. O profesionalizaci neusiluje, protože „Většina profesionálních herců je poměrně chudých a nás docela dobře živí naše občanská zaměstnání.“ Už tato věta vypovídá mnohé o povaze souboru. Její zakladatelé jsou dlouholetými příznivci fantastických žánrů, které ale neváhají křivit skrze humor, který by šel nazvat konformním pouze stěží. Ústředním tématem souboru, jehož název je skutečně nomen omen, ale není jen bohapustá parodie mnohých částí populární kultury let současných i dávno minulých. V představení Jan Hus: Vzkříšení z roku 2000 tak například odkazuje nejen na čtvrtý díl hororové ságy o Vetřelcích, ale činí z Jana Husa démonického padoucha, který chce za pomoci zombií dobýt svět.

Jeho hry jsou především postmoderním amalgámem žánrů, bizarně spojovaných a přetvářených a zároveň záměrně interpretovatelných zcela protichůdnými způsoby. Vystoupení Kabaretu Caligula mohou být brána jako nejpokleslejší snaha pobavit diváka otevřenou brutalitou, sexualitou a pitvořením. Jenže zároveň si žádá diváka poučeného, který si díky svým znalostem parodovaného ze hry dokáže vzít krom zábavy i poněkud vyšší vyznění. Ostatně šašek si může říci o současné společnosti více, než by mohl mnohý vážený umělec nebo myslitel.

Kabaret Caligula podporuje svou postmoderní eklektičnost i multimediálním pojetím. Ve svém kusu Zkáza vesmírné lodi Libido, který pojmul ve stylu hudebních 80. let minulého století, je scéna vyhotovena ve formě futuristického televizního studia. Tím ovšem také je zároveň palác vládce, takže politika spíše připomíná reality show. Scénu vytvořil futuristický designér pražského klubu Cross Franta Sádra. Ten na ni nainstaloval soustavy světelných panelů, které reagují na to, zda právě probíhá divadelní TV vysílání. Nejaktivnější částí scény a zároveň dalším „hercem“ je filmové plátno, na němž běží televizní program budoucnosti (tyto části vytvořil režisér Jakub Sommer). Promítané často přímo komunikuje s herci, především během interaktivních referend rozhodujících o dalším směřování osudu poklesky popkultury posedlé intergalaktické říše.

Kabaret Caligula tyto multimediální části ale nebere jako speciální prvek navíc, který má upoutat diváka sám o sobě, ale jako zcela normální součást své prapodivné mnohotvárné existence. Podává tak důkaz, že multimediální divadelní prvky se v současné divadelní praxi staly něčím zcela běžným.

Více informací o souboru naleznete na:  https://kabaretcaligula.com