Robert Král

Robert Král je spoluzakladatelem kulturního sdružení Napříč.CZ, které v posledních třech letech hýbe uměleckou brněnskou scénou. Je absolventem Fakulty informatiky Masarykovy Univerzity v Brně a Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Již za svých studentských let se věnoval režii v amatérském divadle (např. divadelní sdružení Kandrdas v Břeclavi), dnes své poznatky z praxe i ze studií zužitkovává při umělecké tvorbě v rámci projektů Napříč.CZ, kde perfektně spojuje své režijní nápady s možnostmi digitálních médií. Seznam jeho divadelních a filmových děl můžete nalézt na jeho profilové stránce webu sdružení.^[1] Nejnovějším režijním počinem je divadelní mash-up Biomandragora 2.0, který měl premiéru 22.11.2010.

Rozhovor se spoluzakladatelem sdružení Napříč Robertem Králem vedený autorkou textu e-mailem ze dne 23.4.2010 v rámci sběru informací k proseminární práci:

1.      Kdy a jak vzniklo sdružení Napříč? Kdo byl jeho zakladatelem?

Kvůli lepší komunikaci s úřady a možnosti žádat o grantové příspěvky bylo potřeba pro naše dosavadní aktivity vytvořit nějaký jednoduchý právní rámec. S ideou založit občanské sdružení jsem přišel do kavárny Trojka v Domě pánů z Kunštátu někdy v říjnu 2007 za spoluzakladateli Josefem Prokešem (bohemistou, literátem a výtvarníkem), Tomášem Staudkem (grafikem a propagátorem počítačového umění) a Zdeňkem Filipcem (počítačovým hudebníkem a tenkrát příležitostným ochotníkem). Souhlasili. Původně jsme disputovali nad názvem Zlatoroh, ale servírka to brala jako značku piva, tak z toho naštěstí sešlo. Tomáš pak vypracoval stanovy, navrhl logo a plukovník nechal sdružení zaregistrovat na ministerstvu dne 29.10.2007 a za své vlastní peníze pořídil razítko. Zdeněk připravil web. Já jsem neudělal nic.

2.      Co všechno Napříč dělá? Liší se nějak jeho současný program od myšlenek, které vedly k jeho založení? Co je vlastně hlavní ideou sdružení?

Pokusím se telegraficky vyjmenovat většinu našich  projektů:

Mystifikační dokument Kdo je V.K., nezávislý středometrážní film Doprdelesvěta!, autorské postmoderní drama Emodrink z Elsinoru, vernisáž řízená diváky a výstava Nekompromisně napříč, výstava Digital Masox, přehlídka podivných krátkých filmů Disfunkčně napříč, literární cyklus Brko s čírem, divadlo v autobuse Cooltourbus, letní improvizovanou hru Komáři útočí, divadelní dílna Lážo-plážo-teatro-show, performance Váš Landa...

Při založení jsme mysleli především na konkétní film a konkrétní výstavu, jakým směrem se to propojí a vyvine, jsme netušili. Někdy mám pocit, že je to takový genetický mutant, který se nám vymkl z rukou. Ale vlastně idea napříč se rodila v době, kdy jsme to ještě netušili: představení Labyrint světa, které se odehrávalo po celé budově fakulty informatiky či Neofeministické sdružení.

Hlavní idea zůstává stále stejná: prudit!

3.      Proč se chcete takto umělecky vyjadřovat? Co vás k tomu vede?

Dělá nám to dobře, ukojuje to náš narcismus. Naivně hledáme recept na lektvar nesmrtelnosti a díky tomu máme méně času sledovat, že celý život  umíráme.

4.      Navazujete na tradici nějakého jiného sdružení / skupiny / jednotlivce? Znáte jinou skupinu, která se také zabývala interaktivitou a multimedialitou a vytvářela projekty podobného zaměření?

Na nikoho nenavazujeme, nikoho podobného neznáme! Jsme jedineční právě tím, že jdeme uměním Napříč. Opomíjíme prozatím balet, ale na ten taky dojde. Našeho Louskáčka  budou tančit zápasníci sumo.

Pokud mermomocí nás chceš nějak klasifikovat, prosím, ale to je úkol spíše kritiky než nás. Mimochodem, jsme jedni z mála umělců, kteří vychází s kritiky za dobře. Asi proto, že jsme jim šumafuk.

5.      Máte v plánu dělat ještě něco úplně nového, co jsme u vás ještě neviděli?

Máme vždycky v plánu dělat něco nového. Bohužel kreativita mnoha z nás převyšuje následné pracovní nasazení. Poslední nápady, které se mi vybavují: morální bahno, biodivadlo, demolice Mahenova divadla, olbřímí socha vzhledem připomínající penis, která by schlíple visela z Petrova dolů a v 11 hodin by se hrdě vztyčila. Chtěli jsme také přivést na vesnici vídžeje, který by mixoval žně přímo na vlečce traktoru. Dále máme v merku první divadelní hru pro fejsbuk. Co z toho se nakonec povede, se uvidí.

6.      Na jakých principech a médiích jsou založeny vaše projekty?

Nemáme apriori stanoveny žádné striktní principy. Snad jen, že chceme být raději neumětelští tvůrci než výborní plagiátoři. Raději podstoupit svou zkušenost, než rozumovat nad cizí. Média bereme všechna. Od oblohy po virtuální realitu, od memetiky po kvantovou fyziku.

Těžko generalizovat. Vycházíme z nápadu, který považujem z různých hledisek za nosný a inovativní a ten dál nějakým způsobem rozvíjíme. Ale to je tak obecné, že to neříká nic.

7.      Kde berete inspiraci?

Co je to za otázku? Mám odpovědět rádoby vtipně, že nás inspirují ženy a drogy? Inspirace asi částečně vyvěrá ze setkávání se studenty. Vlastně všichni čtyři zakládající členové máme pedagogickou zkušenost. Důležitá je také vzájemná konfrontace názorů, což se někdy neobejde ani bez drobných podlitin. A hlavně nás miluje Bůh.

8.      Kolik máte členů, jak je získáváte? Máte i jiné spolupracovníky?

Aktuálně máme zhruba dvacet regulérních členů, jednoho člena, který se distancoval (Michal Viewegh) a téměř tři stovky fanoušků na sociální síti facebook. Původně jsme přijímali za člena nekriticky takřka každého, nyní si již musí každý čekatel své členství participací na projektech a příkladným morálním působením zasloužit. Takže jsi zřejmě na řadě. Nestraníme se spolupráce ale s žádným mimořádným člověkem.